Lara a Moravské derby ohařů 2019

Letošní jaro Lara předváděla v poli parádní výkony. A tak jsme se týden po absolvování dvou Klubových Podzimních zkoušek vydali na Moravské derby - Zkoušky pořádané Klubem krátkosrstý ohař se sídlem v Brně ... A jak to dopadlo?

I když se zkoušky konaly jindy ve velmi dobře zazvěřených terénech v termínu 5.5.2019, tak počasí bylo naprosto otřesné. Od rána hustě pršelo a foukal silný ledový vítr. Teploměr mého auta ukazoval 7°C ... Naděje, že při hledání v poli potkáme nějakou zvěř se blížila nule. Rozhodčí nás nešetřili, všichni psi hledali 20min, vůdci i psi se vraceli z pole promáčení a vymrzlí. Ovšem rozhodčí jsem litovala ještě více. Museli (na rozdíl od vůdců) to děsné počasí absolvovat s každým psem ve skupině. Konečně jsme přišly s Larou na řadu. Ne že by se mi dvakrát chtělo, ale tušila jsem, že mi ta moje holka předvede parádní výkon. Studené počasí a déšt fouskům sedí mnohem lépe než úporná letní vedra. A tak, na pokyn rozhodčích, jsem jako vždy při vypouštění "pomlaskla" a dala pokyn "hledej". Lara vyběhla jako tryskáč, od rána už byla natěšená. Vyšli jsme s bočním větrem, a tak dvě nebo tři otočky trvalo než se srovnala s terénem a větrem. Pak své pocity mohu popsat už jen jako "kochání se" výkonem vlastní feny. Možná to zní divně, měla bych mít přece trému. Já jsem normálně velký trémista. Ovšem Lara je v poli tak neskutečně spolehlivá, že jsem se už naučila ji prostě jen sledovat a užívat si to. A i tady, na Moravském derby to předvedla tak, jak to prostě umí. Vyvážené, daleké a rychlé hledání. To, jak si hraje s větrem i terénem ... Hledáme, hledáme a ani náznak zpomalení pro ověření pachu jako obvykle. Padla rána, přidělený střelec na pokyn rozhodčích ověřil Lary povahu. Za chvíli padla rána druhá. Bez reakce na ránu hledá vytrvale dál. Déšt, zima, silný vítr. Něco mi říká, že tady nebude ani brko ani chlup. Zhruba v půlce běhu se začínám modlit ... ne, prosit Huberta, Eustacha i Dianu. Prosím, jednoho zajíčka, jen jednoho. Jestli tu je, tak mi ho Lara najde. Hledáme dál, ale pořád nic. Pak mi rozhodčí dávají pokyn, abychom se stočili doprava, podél větrolamu proti větru. Mé naděje opět ožívají. Jestli ten chlupáč nebude tady, tak už nikde. Lara hledá, pořád stejným tempem, pořád stejné dálky, dvakrát zpomalí a ověřuje pach, ale znovu se cvalem rozbíhá a hledá dál. Já sleduji každý její pohyb a modlím se a modlím se, aby tam jeden zapomenutý zajíček byl. Lara běží cvalem, vrací se z pravé strany a bum! Stojí pevně jako skála, zlomená z plného cvalu. V tu chvíli to ze mě spadne, vím, že máme vyhráno. Lara je ode mě tak 60m. Před tím, než se k ní rozejdu, ohlédnu se za sebe na rozhodčí. Ani jsem si nevšimla, že jsou tak pozadu. Asi už také nevěřili, že něco najdeme. Kývám na ně, že fena vystavuje. Oni kývají, že mám jít. Jenže já bych je velmi nerada připravila o ten zážitek, který s Larou při tomhle mívám. A tak kývám zpátky, aby mě došli, že máme čas. Fena pořád vystavuje jako přibitá. Jen po mně na tu dálku šlehne okem jako by říkala: "no tak pojď už, ten zajíc tu nebude ležet věčně!". Pomalu jsem se k ní rozešla, mezitím mě došel i rozhodčí. Když jsme pomalu přišli blíž, zpomalím, rozhodčí se drží opatrně za mnou. Lara stojí jako přibitá, když jsme ji došli tak na 5m, zajíc uslyšel naše šustění v obilí a vyrazil odskokem a tryskem pryč od nás. Lara stojí jako skála. Její absolutní klidy jsou její velkou předností. A tak ji ještě vteřinku nebo dvě nechávám stát, užívám si to.

Zbytek zkoušek se udál ve standartním scénáři. Prokázat zájem o stopu živé zvěře. Ohodnotit i zbytek disciplín. A jelikož většina psů nedošla do divoké zvěře, tak nás všechny čekalo ještě prokázání vystavení a klidy před zvěří pernatou na vypouštěné zvěři. Tam už to byla "brnkačka". Po hodnocení rozhodčích jsem věděla, že máme plný počet bodů (228b) a I. cenu. Ovšem odpoledne po sečtení výsledků se konala ještě Baráž - tedy závěrečný rozběh všech nejlépe hodnocených ohařů celé soutěže. A tento den, běželi baráž dva psi - my s Larou a vůdce s NKO, který získal také plný počet bodů. Jaké bylo mé překvapení, když se zvedla celá chata. Korona, ostatní vůdci, rozhodčí i obsluha občerstvení se zvedli a nasedali do aut, aby se jeli na baráž podívat. Byla to neskutečně zvláštní atmosféra. Takovou jsem ještě nikde nezažila a bylo to strašně fajn. Bylo mi řečeno, že v baráži jde především o styl a prostorné hledání v poli. A tak jsme oba vůdci vypustili své svěřence. Měli jsme pro sebe celé pole, za námi šel jeden předem určený rozhodčí. Lara vyběhla svým obvyklým způsobem, ale od začátku na pravé straně vždy velmi zpomalila a něco větřila. Pískáním jsem ji odvolávala zpět do běhu. Ale vpravo se prostě vždy "zasekla". Věděla jsem, že ji tam táhne nějaký pach, ovšem pro účely baráže se mi to tak trochu teď nehodilo ... Hledali jsme podél větrolamu a jaké bylo mé překvapení, když asi po sto metrech od vypuštění mi vystavila a uklidovala zajíce. Rozhodčí to ocenil a já si v duchu říkala, jak tu fenu zbožňuju. Ona mě prostě i v těch nejnečekanějších terénech a počasí přivede k ráně. Kdybych měla flintičku a byla doba lovu, měla bych dnes ulovené dva zajíce a postaráno o večeři. Škoda jen, že to korona neviděla, měli to "za rohem" větrolamu. Pak už Lara předvedla perfektní, rychlé a prostorné hledání. Při závěrečném hodnocení rozhodčí řekl, že je rozhodování velmi těžké, že výkony obou psů byly velmi vyrovnané. Nakonec se s přihlédnutím k počátečnímu hledání Lary přiklonili k výkonu NKO. V baráži jsme tedy skončily druhé. A stejně tak to znělo i na vyhlášení: Casiopea Gothywen - I.cena, 228b, CACT a celkově 2. místo (přednost má dle pravidel chovnost, a tak 1. místo patřilo staršímu již chovnému NKO).

Celkově mám z této soutěže velmi dobrý dojem. Příjemní lidé, parádní terény, v jiném počasí zazvěření veliké a odpolední Baráž byl pro mě opravdu krásný zážitek.